Od mlácení dlaní v klášteře po miliardový byznys: Šílená historie tenisu, kterou v televizi neuslyšíte
Myslíte si, že tenis je jen o drahých raketách a bílých šortkách? Omyl. Tento sport začal jako "terapie nudou" středověkých mnichů, kteří do míčku řezali holou dlaní. Pojďte se podívat na největší historické bizáry, které vysvětlují, proč je dnes tenis takový unikát – a proč v něm figurují vajíčka a zapomenutí králové.
1. High-five jako základ sportu
Zapomeňte na moderní technologie. Ve 12. století ve Francii mniši v klášterech prostě jen tak plácali míček dlaní o zeď. Hra se jmenovala Jeu de Paume (hra dlaní). Trvalo to pěkných pár desetiletí, než někoho napadlo, že řezat se do ruky bolí, a tak přišly na řadu rukavice, dřevěné pálky a nakonec rakety s výpletem ze zvířecích střev. Investice do vybavení tehdy znamenala prostě jen pokus, jak se vyhnout oteklým rukám.
2. Tenis, který ovlivňoval dějiny
Tenis byl odjakživa sportem aristokracie a určoval společenský status. Francouzský král Ludvík X. byl takovým fanouškem, že ho jeden obzvlášť intenzivní zápas stál život. Po hře se napil studeného nápoje, onemocněl a zemřel. Ponaučení pro dnešní hráče? Fyzická kondice a správná regenerace jsou základem úspěchu už stovky let.
3. Proč je skóre takový chaos?
15, 30, 40… Nedává vám to smysl? Pravděpodobně za to mohou středověké hodiny. Každý bod posunul ručičku o 15 minut. A co to slavné "Love" místo nuly? Pochází to z francouzského l'oeuf, což znamená vajíčko. Protože nula na tabuli vypadá jako vejce. Takže až příště uvidíte stav "Love – 40", vzpomeňte si, že je to vlastně "Vejce vs. skoro celá hodina".
4. Bílá tradice a strach z potu
Wimbledon a jeho striktní bílá barva není jen o stylu, ale o dobové etiketě. Ve viktoriánské Anglii byly propocené skvrny na oblečení považovány za vrchol společenského faux pas. Bílá barva je prostě nejlépe maskovala a udržovala dekórum. Dnes je to prestižní tradice, dřív to bylo v podstatě funkční maskování.
5. Žluté citrony a hluk letadla
Věděli jste, že tenisáky byly dřív bílé nebo černé? Až televize v roce 1986 rozhodla, že "radioaktivní citrony" (žluté míčky) budou na obrazovkách lépe vidět. A když už jsme u těch extrémů, taková Maria Šarapovová u zápasu vydávala zvuky o síle přes 100 decibelů – to je hluk, který byste slyšeli i přes startující letadlo.